Významné osobnosti klubu

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI KLUBU

Holický fotbalový klub ve své historii zaznamenal mnoho úspěchů, za kterými stála velká řada funkcionářů. 

Můžeme jmenovat pány: Oldřicha Vangora, Josefa Bradáče st., Viliama Kovalského, Josefa Oháňku, Pavla Černého, Zdenka Kubu, Josefa Vyroubala, Vladimíra Dostála a mnohé další, kterým patří velké uznání a poděkování ...

OLDŘICH VANGOR

Pan Oldřich Vangor zasvětil celý svůj život rodině a své velké lásce - fotbalu. Když se v roce 1935 přihlásil jako malý chlapec do fotbalového oddílu SK Holice, nikdo netušil, že oddíl získal člověka, který tomuto klubu bude věrný po celý život a bude zde obětavě pracovat neuvěřitelných 66 roků. Jeho dlouholetá prá­ce neušla pozornosti fotbalovým orgánům. Byl několikrát vyzna­menán na úrovni okresních a krajských fotbalových svazů, ale největšího ocenění se mu dostalo v roce 1998 u příležitosti 70. narozenin, kdy převzal v Praze z rukou předse­dy ČMFS pana Franti­ška CHvalovského pamětní medaili Dr. Františka JÍRY, což je nejvyšší vyznamenání, kterého lze ve fotbalu dosáhnout. Bohužel jako blesk z čistého nebe přišla zpráva, že nás v sobotu dne 10.11.2001 tento vzácný člověk opustil ve věku nedožitých 74 let. S úctou a krásnými zážitky vzpomínáme.

VILIAM KOVALSKÝ 

Od roku 1950 byl členem holického fotbalu, kdy jako 8-letý žák začal s aktivní činností brankáře. Prošel všemi kategoriemi - od žáků, dorostu až po první družstvo mužů, kde ho postupně trénovali pánové Zeman, Pukas, Kapsia, Bradáč a Kafka. Vojnu odsloužil v Prešově, kde chytal za Kapušany a za „B" mužstva Tatranu Prešov. Po vojně zůstal věrný holickému dresu až do 36-ti let, kdy musel ze zdravotních důvodů chytání zanechat. Během své sportovní činnosti absolvoval trenérský kurs a své bohaté zkušenosti poté předával družstvům, od ligových žáků, dorostenců, mužů „B" i „C" až po první družstvo mužů. K holickému fotbalu se vrátil v roce 1997 jako správce a údržbář stadionu. Vždy byl věrným fanouškem holické kopané a kamarádem, který nám zůstane v srdci. Po životě naplněném neúnavnou prací, láskou a obětavostí, odešel od svých nejdražších pan Viliam Kovalský dne 2. srpna 2013 ve věku nedožitých 71-ti let.

PAVEL ČERNÝ

Po neumožnění jiné sportovní činnosti začal s aktivní kopanou až v 27 letech jako hráč „B" mužů v Lokomotivě Olomouc. Od roku 1965 byl členem výboru oddílu kopané ve funkci pokladníka, později i hospodáře a to až do sloučení Lokomotivy se Sokolem Holice v roce 1994. V roce 1968 se stal spoluzakladatelem kopané žen v Lokomotivě a i po sloučení se tomuto družstvu mimo jiné funkce věnoval do roku 1999. V roce 2009 byl vyznamenán oceněním osobnosti sportu na olomoucké radnici při slavnostním vyhlášení nejlepších sportovců Olomoucka. V poslední době vykonával funkce pokladníka a sekretáře mládeže ve fotbalovém klubu 1.HFK Olomouc. Po životě naplněném neúnavnou prací, láskou a obětavostí, odešel od svých nejdražších neočekávaně 23. září 2013 ve věku 75 let.

ZDENEK KUBA

Vždy byl věrným fanouškem a aktivním činovníkem holické a hodolanské kopané a také kamarádem, který nám zůstane v srdci. Po životě naplněném neúnavnou prací, láskou a obětavostí, odešel od svých nejdražších 4. ledna 2015 ve věku 65-ti let.

JOSEF VYROUBAL

S kopanou začal v roce 1948 jako žák Sokola Chválkovice. Různé reorganizace sloučily Sokol Chválkovice s Lokomotivou Olomouc v jeden oddíl. Zde přes žáky, dorost a muže hrál do roku 1959, kdy nastoupil vojenskou základní službu v RH Malacky, kde hrál do roku 1961. Po návratu do Olomouce působil nadále v Lokomotivě Olomouc jako hráč i funkcionář. Po skončení s aktivním fotbalem a získání trenérské kvalifikace se stal trenérem družstva mužů. V roce 1980 vedl družstvo benjamínků. Od roku 1982 byl jako člen výboru pověřen metodickým vedením mládežnických družstev. Jako trenér žáků dosáhl žákovské ligy, později toto družstvo hrálo II. dorosteneckou ligu. Poté znovu trénoval muže a po rozpadu TJ Lokomotiva na jednotlivé oddíly se stává spoluzakladatelem FC Lokomotiva Olomouc, kde působil ve funkci předsedy až do roku 1994, kdy došlo ke sloučení se Sokolem Holice a dále pokračoval jako člen výboru FK Holice 1932. S transformací oddílu na 1.HFK Olomouc a.s. se stal členem dozorčí rady a v této funkci působil až do roku 2016, kdy podlehl těžké nemoci ve věku 76 let.

Poslední rozloučení - pan Josef Vyroubal 

Milovaný fotbalový klub pana Josefa Vyroubala 1.HFK Olomouc má vedle svého znaku umístěn slogan „Jeden klub - jedno srdce". Dne 17.8.2016 jedno velké sportovní srdce dotlouklo. Ta smutná zpráva zarmoutila každého z nás. Ačkoli to bylo srdce bojovníka, zákeřná nemoc byla soupeřem nad jeho síly. Byl to dlouhý zápas, ale i z něj odešel se vztyčenou hlavou. Pan Josef Vyroubal se narodil 1. března 1940 v Olomouci, kde vyrůstal se sestrou Martou. Jelikož mu už v mládí učarovala vůně benzínu, po absolvování Základní školy v Olomouci Pavlovičkách nastoupil na učiliště v Bruntále, kde se vyučil automechanikem. Tuto profesi vykonával po celý svůj život, především na Správě střední dráhy jako garážmistr. Po listopadu 89 díky svému zápalu a nadšení  vybudoval svou vlastní autodílnu a prodejnu náhradních dílů. Ještě na vojně uzavřel sňatek a žena Markéta mu porodila prvního syna Petra. Podruhé se oženil v roce 1968. S manželkou Bohumilou. která byla jeho celoživotní oporou. Prožili spolu v láskyplném svazku dlouhých 48 let. V průběhu života  rozšířil svůj rodokmen o dceru Hanku a syna Martina. Není třeba zdůrazňovat že velkou Pepovou vášní byl fotbal.  Aktivně s mu začal věnovat v rodných Chválkovicích, vojnu odkopal za Rudou hvězdu Malacky a svoji hráčskou karieru ukončil v týmu Lokomotivy Olomouc. Zde se později dal na trenérskou dráhu. Po několika letech strávených u A mužstva mužů se rozhodl vychovávat nejmenší talenty a jednu celou generaci benjamínků dovedl až do kategorie dospělých. Jeho rukama prošlo nespočet fotbalistů a důkazem dobře odvedené práce budiž i to, že některé z nich můžeme dodnes vídat při zápasech starých gard. Vedle trenéřiny byl také aktivním funkcionářem ať už v Lokomotivě nebo nynějším 1.HFK Olomouc, který později vznikl díky sloučení obou klubů. Všechny tyto aktivity provozoval mnohdy na úkor svého volného času, rodiny avšak  bez podpory a tolerance  manželky Bohunky by to jistě nebylo možné. Pepa byl také laskavým dědečkem svých tří vnuček Jany, Adélky a nedávno narozené Verunky. Vážení přátelé, když se řekne PEPA VYROUBAL, mnohým z nás se vybaví pro něj typický smysl pro humor, nadsázku a schopnost rozjasnit svými vtipnými postřehy jakoukoliv situaci. Věřím, že i dnes, ač jsou okolnosti velmi bolestné, by nás někde zeshora pobavil  některou ze svých hlášek tak, jak to uměl jen on. Pokud byste ho náhodou někdy tam nahoře hledali, třeba jej potkáte po cestě, když se bude prohánět ve své legendární Dé es ce nebo ... jděte rovnou na místní nebeský stadion, tam bude sedět a sledovat vítězství i prohry nás všech. Krátké video ze života pana Josefa Vyroubala - https://www.youtube.com/watch?v=Od3iTt6WAwQ