1.HFK Olomouc U19b (U16) - Valašská Bystřice U19 1:4 (1:2)
gól: Klobučník
Sestava:
Křiklava (46. Širůček)
Klobučník, Kolář, Pospíšil J., Kováč, Kenša, Eger, Novotný, Berka, Schlehr, Rikl, Pospíšil D, Zapletal, Otáhal, Lověček, Rosička
Hodnocení trenéra Lukáše Uhříka:
Od úvodního hvizdu sledovali diváci spíše bojovné než pohledné utkání. Našemu týmu chyběla herní lehkost, což se nejvíce projevovalo v mezihře. S míčem jsme pracovali příliš pomalu, často jsme jej zbytečně dlouho drželi a pozdě ho pouštěli od nohy. Tento alibistický přístup vedl k laciným ztrátám ve středu hřiště, které soupeř okamžitě využíval k rychlým protiútokům.
Jistotu nepřinesla ani defenzivní činnost. V zadních řadách vázlo zajištění hráčů a zcela chyběla vzájemná komunikace. Rozehrávka od stoperské dvojice byla často zbrklá a zbytečně riskantní. Hráči navíc měli po celém hřišti problémy se správným odhadem letu míče i načasováním osobních soubojů.
V obou pokutových územích nám scházela potřebná aktivita, důraz i větší touha prosadit se. V obranné fázi jsme působili těžkopádně, a právě nedostatek agresivity umožňoval soupeři snadno se dostávat do zakončení. Jediným výraznějším pozitivem první půle byl výkon našeho brankáře, který několika výbornými zákroky zlikvidoval vyložené šance soupeře a udržel tým ve hře. I u něj však, stejně jako u stoperské dvojice, byla výrazným nedostatkem komunikace a organizace obrany.
Kdo očekával, že poločasová přestávka přinese změnu obrazu hry, musel být zklamán. Druhý poločas nabídl prakticky totožný průběh a náš tým opakoval stejné taktické chyby. Největším problémem bylo bránění krajních prostorů. Defenziva opakovaně propadala a na zadní tyči zůstávali neobsazení hráči soupeře, kteří se dostávali do nebezpečných zakončení. Skutečnost, že utkání neskončilo výraznějším rozdílem ve skóre, byla především zásluhou štěstí a několika dalších dobrých zákroků našeho brankáře. Komunikace i spolupráce mezi ním a stoperskou dvojicí zůstaly největší slabinou po celých devadesát minut.
Zklamala také záložní řada. Střed hřiště jsme soupeři prakticky přenechali. Naše kombinace byla pomalá, statická a postrádala potřebnou dynamiku i kreativitu. Chyběla odvaha měnit těžiště hry, otáčet hru do volných prostorů a vytvářet si tak lepší podmínky pro útočnou fázi. Největším problémem však byla mezihra. Nedokázali jsme sbírat odražené míče ani navazovat na souboje, čímž jsme soupeři opakovaně darovali držení míče i územní převahu. Ta se promítla do průběhu celého utkání a přetrvala až do závěrečného hvizdu.
Celkově šlo o výkon, který měl daleko k našim představám. Pokud chceme být v dalších utkáních úspěšní, musíme výrazně zlepšit komunikaci, organizaci defenzivy, rychlost práce s míčem i větší aktivitu v osobních soubojích. Stejně důležité bude převzít větší zodpovědnost při rozehrávce, lépe pracovat v mezihře a důsledněji reagovat na odražené míče. Bez těchto aspektů se jen těžko můžeme měřit s kvalitními soupeři.
