FK Nové Sady U19 – 1.HFK Olomouc U19B 2:3 (2:1)
Branky: Friesner, Rikl, Pospíšil D.
Sestava: Wolf – Lysý, Kolář, Kováč (69. Pospíšil J.), Eger (31. Klobučník, 55. Zapletal), Novotný, Pelcl (69. Eger), Kenša (69. Mynář), Uličný (31. Friesner), Rikl (69. Uličný), Otáhal (65. Pospíšil D.)
Hodnocení trenéra Lukáše Uhříka:
Upřímně musím říct, že s naším výkonem v tomto utkání rozhodně spokojený být nemůžu. Od první minuty jsme působili nepřesně, bez potřebné energie a hlavně bez kvality v základních herních činnostech.
Přihrávky byly pomalé, nepřesné a často špatně adresované. Tím jsme si sami brali možnost dostat se do tempa a hrát fotbal, který po klucích chceme. V útočné fázi jsme sice dokázali vytvořit několik příležitostí, ale v zakončení nám chyběl klid a kvalita. Místo toho, abychom střely umisťovali mimo dosah brankáře, jsme je často posílali přímo doprostřed brány. To jsou situace, které musíme řešit mnohem lépe. Velmi nespokojený jsem byl především s naším řešením hry v prvním poločase. Místo toho, abychom se snažili soupeře překonávat kombinačně, jsme se uchylovali k bezhlavým nákopům dopředu. Sami jsme tím odevzdávali míče a dostávali se pod tlak.
V obranné fázi jsme pak předvedli věci, které se u nás opakují a které už jsme několikrát řešili. Chyběla komunikace, vzájemné zajišťování a především správné chování v křídelních prostorech. Opět se nám stávalo, že soupeř měl na zadní tyči volné hráče, které jsme nebyli schopni včas zachytit.
Dalším velkým problémem byla naše rozehrávka. Stopeři zůstávali při výstavbě hry zbytečně daleko od sebe. Jakmile jsme potom míč ztratili, otevřel se mezi nimi obrovský prostor, kterého soupeř dokázal využívat. V podstatě jsme mu sami připravovali dálnici středem hřiště směrem k naší bráně. O poločase jsme si některé věci jasně pojmenovali. A musím ocenit, že kluci na to dokázali reagovat.
Druhý poločas sice z naší strany rozhodně nebyl žádná herní paráda, ale minimálně v obranné fázi přišlo výrazné zlepšení. Především jsme přestali zbytečně nakopávat míče a začali jsme více respektovat způsob hry, který po nich chceme. Co mě ale potěšilo nejvíc, byla reakce týmu na nepříznivý stav. Přestože se nám herně nedařilo a zápas nebyl z naší strany povedený, kluci ho nezabalili. Bojovali až do poslední minuty a v samotném závěru jsme dokázali vstřelit rozhodující třetí branku.
Výsledeku 3:2 si proto cením. Výkon ale rozhodně ne. Takové zápasy nám zároveň ukazují, na čem musíme pracovat. Nestačí mít v hlavě, jak chceme hrát. Musíme to být schopni předvést na hřišti pod tlakem, v soubojích i ve chvíli, kdy se nám nedaří. Tentokrát jsme si vítězství vybojovali především charakterem a vůlí dotáhnout zápas do konce. A právě na tom můžeme stavět. Ale pokud chceme být lepší, podobný výkon už příště nesmí být naším standardem.
